Zohlednění epidermální bariéry při řešení dermatologických případů
Kůže je také nedílnou součástí vrozeného imunitního systému a její epidermální bariéra tvoří primární obrannou linii proti vnějšímu prostředí. Tato bariéra není zdaleka inertní strukturou, ale využívá mechanické i chemické strategie k obraně proti neustálému napadání kůže vnějšími patogeny a alergeny. Faktory, které ovlivňují integritu nebo funkci epidermis, mohou rychle vyvolat kožní infekci a/nebo zánět; je proto zásadní, aby abnormality kožní bariéry nebyly považovány pouze za důsledek zánětlivého onemocnění kůže, ale také za důležitý a v některých případech primární spouštěcí faktor.
Faktorů, které nepříznivě ovlivňují epidermální bariéru, je mnoho a jsou různorodé, je však užitečné věnovat pozornost struktuře bariéry, abychom pochopili, kde může dojít k jejímu narušení. Stratum corneum ("nejsvrchnější epidermální vrstva") je hlavním zprostředkovatelem funkce epidermální propustné bariéry. K jejímu popisu lze použít analogii s cihlovou zdí, kdy korneocyty představují cihly a lipidová intercelulární matrice maltu, která drží strukturu pohromadě. Lipidová matrix se skládá z ceramidů, cholesterolu a mastných kyselin s dlouhým řetězcem, které jsou uspořádány do organizovaných lamelárních vrstev. Zdravá vrstva stratum corneum poskytuje účinnou bariéru proti potenciálním patogenům a alergenům, avšak bylo prokázáno, že atopičtí psi tuto vysoce organizovanou strukturu postrádají, a to i přesto, že kůže vypadá na pohled normálně. Studie s využitím elektronové mikroskopie a barvení tetraoxidem ruthenia zkoumala kožní biopsie od psů s potvrzenou atopií a porovnávala je se vzorky od zdravých psů; u atopických zvířat byly korneocyty vakuolizované a pásy lipidů desorganizované a tenčí1. Mnoho studií v humánní medicíně také naznačuje, že k patofyziologii atopické dermatitidy může přispívat defektní epidermální bariéra v kombinaci s abnormální imunitní reakcí2.
Povrch epidermis je pokryt hydrolipidovým filmem; tato emulze se tvoří ze sekretu apokrinních a mazových žláz, které udržují pokožku pružnou, regulují TEWL a působí jako další bariéra proti mikrobům. Sekrece žláz je pod komplexní hormonální a/nebo nervovou kontrolou; apokrinní sekrety obsahují řadu interferonů a protilátek, zatímco hlavní složkou sekretu mazových žláz je kyselina linolová. Endokrinní onemocnění, špatná výživa (zejména pokud jde o složku mastných kyselin) a genetická výbava jsou jen některé z faktorů, které mohou změnit kvalitu, a tedy i funkci této emulze.
Souhrnně lze říci, že s vývojem medicíny je k dispozici stále více terapeutických možností léčby dermatologických onemocnění, ale vzhledem k již dříve zdůrazněným klíčovým funkcím by se nemělo zapomínat na význam řešení problematiky epidermální bariéry. Při navrhování léčebných strategií alergických a zánětlivých onemocnění kůže by se mělo vedle protizánětlivých a/nebo imunomodulačních léků zvážit také používání vhodných veterinárních šamponů, lokálních lipidových přípravků a diet určených k podpoře dermatologických funkcí.
1. Inman AO et al. Electron microscopic observations of stratum corneum intercellular lipids in normal and atopic dogs. Vet Pathol. 2001 Nov;38(6):720-3
2. Lee HJ, Lee SH. Epidermal permeability barrier defects and barrier repair therapy in atopic dermatitis. Allergy Asthma Immunol Res. 2014; 6: 276–87
