Zdraví psího chrupu
Majitelé obvykle vyhledají radu ohledně chrupu svých zvířat kvůli nepříjemnému zápachu z tlamy, nicméně parodontální onemocnění má mnohem závažnější důsledky, a to jak lokální v dutině ústní, tak i s potenciálními systémovými účinky. Přestože veterinární lékaři si stále více uvědomují význam onemocnění zubů a jsou lépe vybaveni pro provádění rutinní stomatologické péče, často se podceňuje význam domácí péče o zuby psa jak v prevenci, tak v udržení zdraví ústní dutiny po stomatologickém zákroku. Cílem tohoto článku je pojednat o normální anatomii zubů, vývoji parodontálního onemocnění a zaměřit se na možnosti preventivní domácí péče
Normální vývoj a anatomie zub
Štěňatům se vyvíjí primární neboli mléčný chrup ve věku 3-6 týdnů. Ve třech měsících věku se začnou prořezávat stálé (dospělé) zuby, které nahradí zuby mléčné. Ve věku 6-8 měsíců má většina psů kompletní sadu dospělých zubů, celkem 42 zubů.
Normální anatomie zubu je znázorněna na obr. 1; korunka zubu je část viditelná nad dásní a kořen zubu je část pod linií dásně, která je uzavřena v čelistní kosti. Korunka zubu je pokryta velmi tvrdou vrstvou skloviny; přímo pod ní se nachází dentin, který je hlavní nosnou strukturou zubu. Periodontální vaz ukotvuje kořen zubu k alveolární kosti. Dutina zubní dřeně je živá tkáň zubu, která se skládá z krevních a lymfatických cév, nervů a pojivové tkáně
Rozvoj zubního onemocněni
Zubní plak je v případě zánětu dásní a parodontózy zdrojem všeho zla, protože je příčinou obou těchto onemocnění. Jedná se o měkkou, lepkavou, pastovitou směs slinných glykoproteinů, odloupaných epitelových buněk, bílých krvinek a bakterií, která má barvu zubů, a proto je dobře viditelná pouze při obarvení pomocí disperzního přípravku.
Během několika hodin po jídle se povrch zubů pokryje vrstvou glykoproteinů, které jsou následně kolonizovány bakteriemi. Jak tento nezralý plak dozrává, stává se organizovanějším a pevněji přiléhá k zubům. Zralý zubní plak se skládá ze 75 % ze strukturální matrice a z 25 % z bakterií a jeho škodlivost se zvyšuje teprve s jeho dozráváním. Zubní plak se usazuje na všech površích v ústech, ale více na zubech, protože mají pevný povrch. Bakterie plaku produkují různé produkty, ale dvě nejvýznamnější skupiny jsou těkavé sulfidy, které způsobují zápach z tlamy (halitózu), a toxiny, které způsobují záněty tkání. Zubní plak je předstupněm zubního kamene a zubní kámen má vždy na svém povrchu a ve svém povrchu zubní plak.
Stejně jako v lidské stomatologii je pravidelné odstraňování zubního plaku, zejména z gingiválního žlábku, základem prevence zánětu dásní a parodontózy. Pokud se plak ze zubů neodstraňuje, dochází k pokračujícímu zánětu a podráždění tkání, které začnou poškozovat dásňový úpon k zubu a vytvářet parodontální kapsu v dásňovém sulku. S postupujícím onemocněním zubů nakonec dochází ke ztrátě opory kosti a dásňového úponu zubu, přičemž je přítomna vysoká úroveň poddásňové infekce. Tento vývoj zubního onemocnění lze odstupňovat od 1 do 4 podle závažnosti, která vyjadřuje postižení zubních struktur, míru reverzibility a úroveň nutného zásahu. Stupeň 1 je nejmírnějším stupněm zubního onemocnění a představuje pouze gingivitidu bez ztráty dásňových úponů. V tomto stupni je zcela reverzibilní při dobré domácí péči. Stupeň 4 představuje nejzávažnější stupeň s hlubokými parodontálními kapsami a pokročilou ztrátou kostní opory a dásňového úponu. Čím později v průběhu zubního onemocnění se pokusíme o zásah, tím intenzivnější musí být terapie a tím horší je prognóza. Poškození parodontálního vaziva je nevratné, a jakmile k němu dojde, je cílem zastavit nebo zpomalit progresi onemocnění, aby se zachovaly zuby. Periodontální onemocnění je samovolně se šířící, protože čím hlubší je parodontální kapsa, tím větší množství plaku se ukládá subgingiválně. V důsledku tohoto většího množství plaku se na postižených zubech vyskytuje také větší množství bakterií.
Jak již bylo zmíněno, zápach z tlamy je jedním z nejčastějších důvodů, proč majitelé vyhledávají veterinární poradenství ohledně zdraví zubů, a to i přesto, že ostatní chorobné procesy probíhající v tlamě jejich mazlíčků zůstaly nepovšimnuty. Je také důležité si uvědomit, že onemocnění zubů může být zdrojem chronické bolesti, což vede ke změně chování, která je rozpoznána až poté, co je tato bolest odstraněna a majitel zaznamená pozitivní změnu v chování zvířete.
Domácí zubní péče
Vzhledem k významu zdraví zubů, který je v tomto článku zdůrazněn, by mělo být zřejmé, že pravidelná dentální hygiena je pro udržení zdravé ústní dutiny zásadní, zároveň však musí být považována za nedílnou součást jakéhokoli stomatologického zákroku prováděného ve veterinární ordinaci, aby byly zachovány výhody, které tento zákrok přináší. Existuje řada možností domácí dentální péče a je třeba věnovat čas posouzení, která bude pro klienta i pacienta nejvhodnější.
Čištění zubů je zlatým standardem péče o zuby; abraze při čištění zubů zajišťuje fyzické odstranění plaku a veterinární zubní pasta může pomoci potlačit bakterie plaku. Měly by se používat pouze zubní pasty určené speciálně pro zvířata, protože lidské zubní pasty nejsou určeny k polykání a mohou způsobit potíže kvůli vysokému obsahu fluoridů a pěnidel. Zubní pasty pro domácí zvířata také usnadňují proces čištění, protože jsou navrženy tak, aby byly chutné, což může zvýšit jejich akceptaci. V ideálním případě by mělo být čištění zubů zahájeno v době, kdy je zvíře ještě mladé, ale i dospělé psy lze naučit, aby jej přijali jako součást každodenní rutiny, pokud je zavádění postupné a s pozitivním posilováním.
Přestože je čištění zubů nejlepší metodou domácí péče o ústní dutinu, nemusí být pro některé majitele nebo některá zvířata možné. Proto je důležité v těchto situacích nabídnout jiné alternativy. Jako doplněk nebo alternativu k čištění zubů lze použít speciální ústní vodu, kterou lze snadno přidat do pitné vody. Představuje méně invazivní možnost pro majitele, jejichž zvířata nesnášejí čištění zubů kartáčkem.
Další možností pro majitele jsou dentální žvýkací plátky, které představují nejjednodušší způsob zavedení domácí péče o zuby a dutinu ústní. Důležitý je přitom tvar i konzistence žvýkacího pamlsku. V ideálním případě by se měl při kousání přizpůsobit tvaru zubů, aby se zvýšila jeho účinnost. Ačkoli tyto možnosti představují nenáročný způsob domácí péče o chrup, očekávání majitelů by měla být realistická; nikdy nebudou tak účinné jako čištění zubů kartáčkem, protože nemohou odstranit plak z dásňového sulku, který je místem hlavních chorobných procesů. Je také třeba vzít v úvahu preference pacientů; pokud pes nerad příliš žvýká, bude to účinnost dále omezovat. V ideálním případě by tyto možnosti měly být vnímány jako doplněk k čištění zubů, nebo jako "záložní" možnost, pokud je nebylo možné zavést.
Závěrem lze říci, že onemocnění zubů představuje u domácích mazlíčků závažný problém pro jejich zdraví a pohodu, ale díky správné osvětě a radám mohou majitelé významně přispět k udržení zdraví ústní dutiny svého psa a výrazně omezit vznik onemocnění zubů. V případech, kdy byl nutný veterinární stomatologický zákrok, je také nezbytné, aby byla průběžná domácí péče považována za nezbytnou, nikoliv za volitelnou, aby byl zachován prospěch dosažený po stomatologických zákrocích.
References:
1. Hamp S E et al (1984). A macroscopic and radiologic investigation of dental diseases of the dog, Veterinary Radiology 25: 86-92.
2. Kortegaard H A, Erikksen T and Baelum V (2008). Periodontal disease in research beagle dogs – an epidemiological study, Journal of Small Animal Practice 49: 610-616.