Cestování psů do slunečných krajin? Kožní léze? Nezapomeňte na leishmanii!

Leishmania infantum je protozoární parazit přenášený samičkami flebotomů (písečných much). Byly však prokázány i jiné způsoby přenosu, například kongenitální nebo pohlavní, nebo dokonce přímý přenos ze psa na psa. Psi jsou hlavním rezervoárovým hostitelem, ale parazit se může vyskytovat i u zajíců a lidí. Leishmanióza psů se endemicky vyskytuje v oblasti Středozemního moře a také v jiných částech světa, například v Jižní Americe a Africe. Je třeba poznamenat, že mnoho psů je zcela bez příznaků a může trvat roky, než se u nich projeví zjevné onemocnění. Klinické onemocnění je většinou smrtelné a jedná se o závažnou zoonózu, jejímž hlavním rezervoárem jsou psi. Lidská leishmanióza obvykle postihuje malé děti a osoby s imunodeficitem a představuje závažný problém pro veřejné zdraví.

V praxi komplikují diagnózu velmi variabilní klinické projevy a relativní vzácnost onemocnění. Kožní leishmanióza je běžnou formou. Kožní léze jsou pozorovány u více než 80 % klinicky postižených zvířat a jsou různorodé: hyperkeratóza, alopecie, papuly, pustuly, noduly, eroze/ulcerace... Často se vyskytuje také periferní lymfadenomegalie. Viscerální leishmanióza způsobuje řadu příznaků, obvykle systémových a postihujících více orgánů. Např. úbytek hmotnosti, letargie, PUPD, zvracení a průjem, selhání ledvin, epistaxe...

Při podezření na onemocnění je zásadní důkladná anamnéza a klinické vyšetření. Psi totiž mohou být velmi dlouho bez příznaků, než se u nich objeví příznaky, a majitel zvířete nemusí považovat za relevantní informovat vás o dovolené před několika lety. K potvrzení podezření je k dispozici řada nástrojů: vyšetření protilátek, kvantitativní sérologie, PCR, cytologie/histologie...

Po potvrzení onemocnění se prognóza pohybuje od dobré až po velmi špatnou v závislosti na závažnosti příznaků. Příznaky selhání ledvin jsou jedním z hlavních negativních faktorů. Základem léčby je alopurinol v kombinaci s miltefosinem (perorální léčba) nebo meglumin antimoniat (injekční léčba). Majitelé musí být upozorněni, že léčba je dlouhodobá, nákladná a vyžaduje pečlivé sledování. Alopurinol se obvykle podává po dobu 6 až 12 měsíců, zatímco miltefosin a meglumin antimoniat budou vyžadovat 28 dní, resp. 4-6 týdnů podávání. Nedostatečná klinická odpověď, stejně jako relaps během léčby nebo krátce po ní, znamená, že prognóza je nejistá.

Jak by tedy měli veterinární lékaři řešit leishmaniózu psů?

• Nabídněte testování všem zvířatům dovezeným ze zahraničí, zejména zachráněným z jihoevropských zemí. Pozitivní výsledek je třeba projednat s majitelem, ale neznamená to, že zvíře bude někdy vykazovat klinické příznaky. Nezapomínejte na další nemoci přenášené vektory.  

• Zjednodušeně lze říci, že na základě běžných příznaků by měl být testován každý pes s periferní lymfadenomegalií a kožními lézemi, který cestoval do endemických oblastí.

• Klíčem je prevence! Přesvědčit klienty, aby chránili své domácí mazlíčky před neznámou nemocí, bude vždy náročnější. Je však třeba vysvětlit závažnost možných příznaků a důsledky léčby, stejně jako zoonotický potenciál. Každého majitele, který žádá o vydání pasu pro zvířata v zájmovém chovu, je třeba se zeptat, jakou část EU plánuje navštívit. Měly by být poskytnuty základní informace o nemoci a přenašeči a diskutována prevence. K dispozici jsou obojky odpuzující písečné mouchy nebo přípravky ve formě spot-on. Nelze dostatečně zdůraznit důležitost proškolení pomocného personálu, protože ten je první linií kontaktu s klienty, kteří ocení, že jsou o tomto složitém onemocnění informováni.

_{1. Chiara Noli, Manolis N. Saridomichelakis,An update on the diagnosis and treatment of canine leishmaniosis caused by Leishmania infantum (syn. L.chagasi), The Veterinary Journal (2014), doi: 10.1016/j.tvjl.2014.09.002
2. Solano-Gallego L, Miró G, Koutinas AF, Cardoso L, Pennisi MG, Ferrer L, Bourdeau P, Oliva G, Baneth G: LeishVet guidelines for the practical management of canine leishmaniosis. Parasites & Vectors 2011; 4:86.
3. Leishvet.org}